Není vlastně nic divného na tom, že máme my lidé k různým živočichům různý vztah. Zejména tehdy, když tu nepanuje nějaká neodůvodněná averze. Je jasné, že čím jsou nám někteří živočichové užitečnější a čím jsou roztomilejší, tím je máme raději. A pochopitelně i naopak – čím nebezpečnější nebo obtížnější nějací tvorové jsou, tím hůře je snášíme. A jsou prostě i situace, kdy některý živočišný druh rádi máme i nemáme, to podle toho, v jaké konkrétní situaci se právě nacházíme.
Když potkáme laboratorní myši nebo jim podobná zvířátka někde v kleci nebo akváriu v laboratoři, kde slouží třeba k vědeckým účelům, necítíme k nim v zásadě žádný odpor. Protože víme, že tu jsou jednak neškodné a jednak poslouží dobré věci, ať se jim to líbí nebo ne. Ale když potkáme myši a podobné tvory u našich popelnic a kanálů, už se náš vztah k nim významně mění. A když se dostanou až k nám domů, do restauračních kuchyní, skladů potravin a podobně, už se náš vztah k nim mění v čirou nenávist.
Není se čemu divit, že takové hlodavce doma rádi nemáme. Ničí nám tu náš majetek, jsou potenciálním zdrojem nákazy, všude po nich zůstává trus, a když na to přijde, troufnou si takové krysy třeba i na nás osobně. Ale co se stane, když je vyzveme, aby oni hlodavci dotyčné místo opustili, protože je tam nechceme? Pochopitelně nic. Můžeme na to jít po dobrém stejně jako jim můžeme nadávat nebo vyhrožovat, ale oni dělají, jako by se jich to netýkalo. Jako by tam byli doma oni, a ne my. A ani klasické pastičky na myši obvykle nepomohou.
A co pomůže? Jedině pořádná odborná deratizace. Když se třeba dočká deratizace Praha 10, je jasné, že tam takových hlodavců k naší radosti ubyde, a stejně je tomu i kdekoliv jinde. Protože jenom profesionální deratizátoři vědí, jak je zničit a jak zamezit přístupu dalších. Což je určitě v zájmu každého z nás lidí.