Každého zaměstnance zajímá, když uzavírá pracovní poměr, kolik bude „brát“.
Lidé jsou zvyklí mluvit o penězích, které dostanou „na ruku“ – obrazně řečeno anebo na účet, což je v současné době obvyklejší.
Protože oni pak za tyto peníze nakupují, platí nájmy, školky, školní kroužky, kupují oblečení pro děti, když zbude, jedou i na dovolenou.
Ale pro zaměstnavatele a „úřední jazyk“ – když nastupujete nově do práce, se hovoří o mzdě HRUBÉ, což právě někomu může dělat problém, natož, když slyší o mzdě s u p e r h r u b é!
Pojďme si tyto pojmy pěkně pomaloučku a polehoučku vysvětlit.
Mzdový výměr anebo mzdu sjednanou v pracovní smlouvě budete mít VŽDY v hrubém, stejně tak odměny, třináctý a čtrnáctý plat, náhradu za překážky v práci (například jdete na lékařské ošetření, k lékaři na preventivní prohlídku, na dárcovství krve, čerpáte volno na vlastní svatbu anebo vám zemřel blízký příbuzný atp.) budou uvedena na výplatní pásce opět vždy v hrubém.
Je to jakási „veličina“, se kterou se pracuje dále. Ještě vloni jste mohli i na výplatní pásce nalézt pojem superhrubá mzda. Je až s podivem, že tento výraz nenajdete v žádném zákoně, ale jaksi se ujal a hovoří o něm jak zaměstnanci, tak i politici.
Superhrubá mzda je totiž jakási „fiktivní“ mzda, ze které je vypočtena záloha na daň ze závislé činnosti. O tento výpočet je ze zákona povinen postarat se zaměstnavatel, zaměstnanec s tím nemá co dočinění, ten jen na své výplatnici uvidí kýženou zálohu na daň, srážky ze mzdy a v konečné fázi i čistou dobírku, která ho zajímá nejvíce.
A proč se v roce 2008 zaváděla superhrubá mzda? Šlo o to vylepšit státní rozpočet tím, že zaměstnancům byla srážena ze mzdy vyšší záloha na dani, protože jejich klasická hrubá mzda byla tehdy navýšena o povinné pojistné, které je povinen platit za svého zaměstnance zaměstnavatel a teprve z této f i k t i v n ě navýšené mzdy = superhrubé, byla vypočtena daň.