Je známo, že miminka prospí skoro celý den. Krom těch chvil, kdy právě nedělají nějakou důležitou potřebu. Jinak spinkají čtrnáct až dokonce dvacet hodin denně. Spánkový rytmus se jim vytváří mnoha okolnostmi už v prvních třech měsících života. Je tedy potřeba, aby poznávala rozdíl mezi denními cykly. Kdy je den a kdy je noc. Po půl roce se nám miminko začne najednou v noci častěji budit. Někdy nechce ani přebalit a ani pít. Chtějí prostě jen kontakt s matkou.
o Dříve se odsuzovalo braní dětí do postelí rodičů.
o Dnes proti tomu většina odborníků nic nemá.
Dítě se uklidní a s pocitem bezpečí snáze opět usne. Určitě je to pro dítě lepším řešením.
Doba poznávání
Když jsou našemu dítěti dva roky, jeho potřeba spánku se rapidně zkracuje.Nastává doba poznávání svého okolí. Mnoho rodičů by tuto dobu asi nazvalo – „Dobou vyndávání věcí ze skříní.“ Takto malé děti by měly mít ještě siestu v poledne. Některé ji ale s velkým rámusem odmítají a spát prostě nechtějí. Není tedy dobré dítě násilím nutit, aby spalo. Nebo ho dokonce za nespaní trestat.
· Umíte si představit, že by Vás někdo nejprve potrestal a pak by chtěl, abyste klidně usnuli?
Je tedy lépe, aby šlo dítě večer dříve spát, a tak to „dohnalo“.
V jednom roce k samostatnosti
Dalším problémem, který rozděluje rodiče na dva tábory je, jestli má mít dítě odmalička svůj vlastní pokoj, ve kterém bude i nocovat. Je doporučeno, aby do svého prvního roku spalo dítě s rodičem. V tomto období je vystaveno mnoha nebezpečným situacím, ke kterým patří například i zástava dechu. Po prvním roce by ale svůj pokojíček už dostat mělo.
o A pak má přijít uspávací rituál, při kterém se dítě naučí, jak usínat samo.
o Pokud dítě pociťuje láskyplné prostředí, zanedlouho se naučí samo usínat a nebude mít žádné psychické problémy, které by byly se spánkem spojené.